V úterý 13. 5. 2025 se žáci 4. třídy vydali na exkurzi do Prahy. Všichni byli natěšeni, někteří nemohli nervozitou dospat. Eli vstávala poprvé v životě v 5 hodin ráno. Vlak přijel na minutku přesně, ale radovali jsme se předčasně. Po 10 minutách jízdy jsme zastavili a po zásahu policie byl vyveden z vlaku černý pasažér. Dále probíhala cesta v poklidu, děti objevily kouzlo nakupování jídla v RegioJetu. Přestože jsme si vybrali k výletu ledové muže, Praha nás přivítala sluníčkem. Naše první zastavení bylo na Václavském náměstí u sochy svatého Václava. Začíná focení všeho, co je možné vidět. Metrem jsme přejeli na Národní třídu, došli k pamětní desce k 17. listopadu a k Národnímu divadlu. Prohlédli jsme si i Novou scénu. Pro mnohé byl úchvatný pohled, když jsme přecházeli přes Vltavu a objevilo se panorama Hradčan a Karlův most. Horší pohled byl na Petřín, kam jsme se museli vyšplhat, protože lanovka je v opravě. Slovo vyšplhat je zde velice důležité. Paní učitelka předpokládala, že příjemnou procházkou dojdeme k rozhledně. Děti objevily kouzlo zkratek. Všichni jsme to dali. Ale byla to fuška! Na Petříně jsme posvačili, fotili a fotili. Čekala nás cesta na Pražský hrad. Tam byl jako vždy topkou chrám svatého Víta. Žáci byli nadšeni nádhernou výzdobou a velikostí gotické stavby. Máme ovšem první ztráty. Kuba přišel o kšiltovku. Starý královský palác s Vladislavským sálem a replikou korunovačních klenotů měl také úspěch. Na nádvoří před prezidentskou kanceláří objevují děti díky paní asistentce kouzlo „selfíček“. Ještě Zlatá ulička a konečně McDonald. Na ten se mnozí těšili nejvíce. Některé maminky nám daly zbytečně moc peněz a my je přece musíme utratit. Přešli jsme přes Karlův most, přáli si něco pěkného u sochy Jana Nepomuckého. Na Staroměstském náměstí jsme stihli orloj v 15 hodin. Celetnou ulicí procházíme k Prašné bráně a kolem ČNB zpět k hlavnímu nádraží. Některé již pořádně bolí nohy. S Domčou stále kontrolujeme počet kroků, které jsme za celý den zvládli ujít. Na nádraží prý je pro nás připraveno překvapení. Jsme napnutí, co to bude. Paní učitelka nás zavedla do čekárny RegioJetu, kde nám všem natočí zadarmo! výbornou zmrzlinu. Někteří ještě stále nejsou plni a jdou na přídavek. Konečně máme vlak na nástupišti, nastupujeme a vydáváme se k domovu. Ve vlaku jsme tak unaveni, že o nás není téměř vědět a všichni nás chválí, jak jsme vzorná třída. A pochvala všem je i od paní učitelky, protože s takovými dětmi je radost cestovat.
Mgr. Lenka Crhonková
