Po téměř ročním čekání na termín prohlídky bývalého koncentračního tábora Osvětim jsme se konečně dočkali. 2. října jsme v brzkých ranních hodinách vyrazili od školy směrem do Polska. Na 13 hodin jsme měli zajištěnou prohlídku. Rozdělili nás do dvou skupin. Byli nám přiděleni průvodci, kteří nás postupně seznamovali s životem v táboře. Nejprve jsme navštívili část Auschwitz I, který byl zřízen na místě bývalých polských kasáren. Prohlédli jsme si jednotlivé části tábora, viděli řadu dochovaných věcí bývalých vězňů, a také pece, ve kterých končil život tisíců lidí. Celá prohlídka byla doprovázena velmi zajímavým výkladem, při kterém nám mnohdy běhal mráz po zádech. Poté jsme se přesunuli do druhé části tábora Auschwitz II – Březinka. Je vzdálen asi tři kilometry od hlavního tábora. Do Březinky přijížděly vlaky, které dovážely vězně a zde probíhala hlavní selekce – lidé byli rozřazováni do dvou skupin – ta, která byla určena k práci a druhá šla přímo do plynových komor. V Březince jsme si prohlédli zbylé budovy stájí, které byly určeny pro koně a během války v každé stáji bylo 800 vězňů. Poté jsme pokračovali do míst, kde stála krematoria. Denně se zde mohlo spálit až 8000 lidských těl. V lednu 1945 byla krematoria vyhozena Němci do povětří, aby zahladili stopy hrůzy, kterých se dopouštěli. Vězni schopni chůze byli posláni na „pochod smrti“. V Osvětimi přišlo o život asi 1300000 lidí, ať už v důsledku poprav, vyhladovění, mučení, pokusů na lidech, vysilující práce nebo udušením v plynových komorách.

Zastávám názor, že každý člověk by měl toto místo alespoň jednou za život navštívit a uvědomit si, jaké hrůzy se zde odehrávaly. Osvětim by měla být varováním pro nás a další generace, aby nikdy v budoucnu k podobným katastrofám nedocházelo.

                                                                                   Mgr. Pavla Hrubá